Recenze knihy Přízrak (Jo Nesbø)

Kruh se nám pomalu ale jistě začíná uzavírat. Když nakladatelství Kniha ZLIN poprvé vydala severskou detektivku od Joa Nesbøho (tuším, že to byla Nemesis), nikdo netušil, co to spustí. Lavina, která se s touto první vlaštovkou utrhla byla neskutečná. Lidi šíleli po detektivkách ze severu a najednou se zdálo, že klasikům jako Agatha Christie odzvonilo. Na pultech se záhy začínali objevovat i další severští autoři, kteří představovali jak detektivky, tak i další literární žánry. Chce-li být Kniha ZLIN na něco pyšná, tak rozhodně na to, že probudila v českém čtenáři až fanatický zájem o Skandinávii. 

Jenže čeho je moc, toho je příliš. I Nesbø nepíše jenom výborné knížky, což se vzhledem ke kadenci, kterou svoje díla vydává, dá minimálně tušit. Stejně tomu tak je i u jemu podobných ze severu dovežených autorů. Začaly se objevovat první zlé jazyky, kteří navzdory veřejnému znelíbení se, Nesbøho nechválili ale, světe div se, dokonce kritizovali. 

Přízrak je v pořadí devátou a předposlední knihou o Harrym Holeovi. Věrný čtenář ví, že s Harrym jsme toho zažili již skutečně hodně. Procestovali půlku světa, zatkli, případně zabili, pár lumpů a právo si vždycky tak nějak ohnuli podle svého. Nyní Harry Hole přilétá do Osla, do něhož se nechtěl již nikdy vrátit, aby čelil případu, který se mu dostane pod kůži možná více, než by chtěl. 

Každá Nesbøva kniha si bere na paškál jedno téma kriminálního podsvětí. Obchod se zbraněmi, nájemné vraždy, kuplířství. Je to schéma, které Nesbøvi zaručuje, že nebude vykrádat sám sebe. Téma dostatečně zvýrazní, aby nebylo překryto dílčími motivy a zároveň se tak mohlo říct, že se jedná o jakési morální poselství (Lidi, nezabíjejte lidi.). I přes svoji zdánlivou vágnost to ovšem funguje. V případě Přízraku si bere na paškál drogy a vůbec drogové podsvětí Osla. Nakolik je Nesbø se skutečnými poměry v Oslu seznámen, se můžeme pouze domnívat. Celé příběhové pozadí je ale podáno přesvědčivě a bez velkých logických mezer. 

V případě Přízraku ovšem jakoby se Nesbø vzdal zavedeného schématu, v němž má hlavní téma zvýrazněné vedlejšími motivy, a hlavní téma jakoby občas přikrýval právě oněmi motivy. Vzhledem k celkovému příběhovému pozadí, které musí mít v případě Přízraku čtenář načtené, jinak mu unikne velká část knihy, není náhoda, že je to právě přikryto motivy z osobního života Harryho. Stále ovšem nesmíme zapomenout, že Nesbø je geniální právě ve vyprávění příběhů a tvorbě zápletek. Osobní život a drogové podsvětí tak do sebe zaplete poměrně nečekaným způsobem. Nakonec proč ne, je třeba si uvědomit, že postavy stárnou a dospívají.

Nesbø zde ovšem nevypráví pouze příběh Harryho Holea. Pro severskou detektivku typické flashbacky jsou zde podávány monologicky umírajícím postřeleným mladíkem. Ten v ich-formě sumíruje zápletku v momentech před tím, než Hole dorazil do Osla. Vedle mladíka se na počátku každé z pěti částí objevují i úvody, které sledují počínání krysy, které mrtvé tělo zahradilo přístup do nory, v níž má svoje hladově pištící mláďata. Krysa celý román působí absurdně, nakonec však vygraduje do naprosto nečekaného konce. 

Ostatně závěr knihy patří k těm nejlepším, jaké Nesbø v celé své holeovské sérii předvedl. Využívá zde typicky seriálový cliffhanger a v tomto případě tak mocný, že pokud sledujete Holeovy příběhy již od prvního dílu, budete chtít, aby do Vánoc v Čechách vyšel i poslední díl série - Policie. 

Přízrak není nejlepší kniha ze série. Rozhodně se nemůže rovnat thrillerovým kvalitám Sněhuláka či Nemesis. I tak ale napravuje posledními díly trochu pošramocenou pověst Nesbøvých detektivek. Autor nepřehrává žádný magnificientní návrat Holea do Osla, ale rozehrává působivé komorní drama, které zahýbá jak Holeovým osobním životem, tak i Osloským podsvětím. 

Recenze knihy Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji (Barbara Demick)

Totalitní režim v Severní Koreji patří k nejméně probádaným na celém světě. Mohou za to především vztahy státu s okolním světem, který je považován za kapitalistický, nakažlivý a veskrze špatný. Díky tomuto pak může být každá kniha, která se o severokorejskou problematiku pouze otře mylně posuzována za klenot, objektivní nahlédnutí a přínos jak literatuře, tak žurnalistice. Jenže to není žádné tajemství, ale pravda, kterou lze aplikovat i na obecnější témata.

Obyčejné životy v Severní Koreji jsou jiné. Již v při počátku čtení vám dojde, že autorka se zde zbytečně neohání objektivitou, jak je tomu vidno v jiných podobně stylizovaných dílech. Toto je reportáž, na kterou běžný čtenář není zvyklý a útlocitnější povahy si na ni zvykat chtít nebudou. 

Pomocí výpovědí občanů, kteří dostali příležitost se z bídy Severně Koreje dostat ven, nejčastěji do Číny a z ní dále do jiných států, se dozvídáme syrová fakta o životě lidí v menších městech, které nespadají do severokorejského vládního systému, který z hlavního města Pchjongjang udělal reprezentační sál á la Potěmkinova vesnice. 

V rozhovorech s těmito uprchlíky autorka na jejich vlastních osudech poodhaluje jednotlivé vrstvy severokorejské společnosti. Dozvíme se tak, jak vypadá korejský edukační systém, potravinářský průmysl a že ideál kapitalistického soukromého vlastnictví vytvořený svépomocí na severokorejské ulici je účinnější, než se na první pohled může zdát. 

Až s příznaky naturalismu zde autorka popisuje, jak probíhal v zemi hladomor, při němž zemřelo bezmála 10 % populace, ale při němž nebyl ani jednou uskutečněn pokus o převrat či jiné formy veřejného násilí. V zemi, kde jsou veřejné popravy na denním pořádku a chodí se na ně dívat malé děti, které nemají zrovna co na práci, není pro tento druh revolty místo. 

Situace v zemi, v níž hraje prim propaganda, přijde jejím obyvatelům skandální až po kontaktu s vnějším světem, tedy s Čínou. Až tehdy si všichni protagonisté knihy uvědomí, jak moc v prdeli Korea je. Poslední řeřavé uhlíky lásky k vlasti však nejsou však uhašeny ani tímto poznáním. Ba naopak, jak se všichni shodli, pakliže by se měl režim v Severní Koreji rozpadnout, emigranti budou první z těch, kteří se budou zplundrovanou zemi snažit znovu postavit na nohy. 

Není co závidět není kniha, která by vás zahltila čísly, fakty a geografickými údaji, byť i ty si zde můžete z výpovědí bývalých obyvatel vyzobat. Je to sonda do psychologie lidí žijících v Severní Koreji, jistým způsobem tedy i sonda do samotného fungování lidové republiky, jejíž politika se v poslední době hrubě vymkla z otěží a mladý Kim Čong-un zjišťuje, že si dost možná vzal příliš velké sousto. Jenže měl na výběr?

Velmi otevřeně je zde i zobrazen vztah sousedních zemí k uprchlým Korejcům. Zatímco Číňané je nekompromisně postihují a vrací zpátky do rodné země, kde se následně dostanou do pracovních táborů, z nichž již nemusí nikdy vylézt, u Jihokorejců je přivítají s náručí otevřenější. Alespoň co se politické stránky týče. Naivita Severokorejců, kteří i když patří do stejné vývojové linie a s nimiž po několik tisíciletí sdíleli stejnou zem, nepatří do jedné z nejvyspělejších světových ekonomik, a tudíž jsou Jihokorejcům pro smích. 

Tato sociologická sonda otázky spíše klade, než zodpovídá. Po dočtení všech epilogů (ty se přidávaly v průběhu let od prvního vydání knihy [2009] podle toho, jak se situace v Severní Koreji měnila a jak zasáhla filozofii a životní kréda protagonistů) se budete cítit smutní, neboť si uvědomíte, že i kdyby se k dnešnímu dni Severní Korea rozpadla, stigmatem tohoto naivního totalitního režimu bude trpět ještě několik generací. 

Recenze knihy Červenka (Jo Nesbø)

Je navýsost jasné, že s tímhle výrokem díru do světa neudělám a pravděpodobně si proti sobě popudím většinu fandů detektivek s Harrym Holem v hlavní roli, jenže severské detektivka, možná i novodobá detektivka obecně, nepatří ke kdovíjak čtenářsky náročným žánrům. A s touto premisou musí každý čtenář-kritik přistupovat i k nejnovější detektivce od Jo Nesboa vydané v České Republice, jež si nese nicneříkající název Červenka, který nakonec říká více než by chtěl.

Na příbězích s Harrym Holem mě baví sledovat proces proměny Harryho. V každé knížce se setkáváme s touž postavou, jejíž životní náhledy, filozofie a konání se markantně liší od ostatních dílů. Hole v Července je umírněný. Ostatně to největší rodeo ho čeká v dalších dílech. Občas chlastá, ale ne moc. Snaží se nevyčnívat. Po drobném incidentu na začátku knihy je povýšen k tajné službě, kde dostane místo vrchního komisaře a to vše jen pro to, aby nebyl na očích. A nebýt toho, že Harry je od přírody šťoural, a více než rozumu věří motýlkům v břiše a instinktům, začíná rozkrývat složitou síť pašeráků zbraní v Norsku.

Jenže v momentě, kdy to začne vypadat na parádní zápletku s pašeráky zbraní, se veškerá linka vytratí a Harry se začne věnovat úplně jinému příběhu. Nesbo je jako ženská, nakousne příběh, ale nedovypráví ho, protože ho najednou zaujalo něco jiného. A na rozčarování nic na tom nemění fakt, že pokud máte načtené všechny ostatní knížky, zvláště pak tzv. Osloskou trilogii, pravděpodobně víte, jak celá zápletka s pašováním zbraní končí). Nesbo se s hlavní záporákem snaží hrát na city, jenže vám ho nechce být ani trochu líto.

I tak je ale nutno ocenit hutnou a poutavou atmosféru knihy. Ačkoliv si Nesbo na sebe upletl bič, dokázal se vyrovnat s jeho nepříjemným dopadem a tradičně nám přináší kvalitní a strhující děj s parádním rozuzlením. Fanoušci celé ságy ocení i důležitou a výjimečnost Červenky v kontextu celé série – Harry se zde seznámí se svojí femme fatale, začátek zmiňované Osloské trilogie, smrt Harryho kolegyně, kvůli níž se v dalších dílech téměř uchlastá.

Celý děj protínají retrospektivní záblesky na počínání norských vojáků za druhé světové války. A zde si je třeba nasadit klobouk, abychom ho mohli záhy smeknout. Autor dokázal vylíčit výborný válečný román, ne nepodobný klasikám a la Petr a Lucie. Problém ovšem nastává v momentě, kdy se se sociálně-kritickým nádechem snaží Nesbo napasovat příběhy minulé na postavy žijící v době Harryho Holea. Jednak zde selhává premisa, že detektivka, zejména pak ta nesbovská, vždy byla jen oddechovým čtením, ve kterém není pro kritiku společnosti místo (byť ze série nejvíce vydařený Sněhulák k ní neměl daleko). Konflikty dobrých vojáků s těmi zlými, samotné hledání dobra a zla podle toho, zda stál člověk na straně nacistů či na straně norského odboje, vyznívá planě a téměř tupě. Nesbovi však patří palec nahoru za to, že se nesnaží pravdu rozkrýt a nestaví se ani na jednu, ani na druhou stranu.

Ke konci svého hodnocení bych vytkl jednu krátkou věc samotnému vydavateli – nakladatelství KNIHA ZLIN. Těžko říci, jaké důvody mohly za to, že sérii vydáváte takto zpřeházeně, pevně věřím, že však byly závažné a nevyvratitelné. Bohužel, dějové linky v Nesbových knihách jsou spletité a obsah mohutný, je tedy záhodno, že čtenář se začne brzy ztrácet v tom, co teprve bude a co již bylo (pro nezasvěcené dodávám, že zbytek Osloské trilogie je již přes rok vydaný).

Červenka neuchvátí. Je jako ten malý ptáček, který na zimu neodlétá do teplých krajin, zůstává a neví, jestli ji přežije. Prostě to zkusí. Její napsání je však lehce odůvodnitelné, její dopad na další díly je kruciální. Užijí si ji ti, kteří mají se sérií zkušenosti a vědí, co bude následovat po ději z této knihy. Ale to není dobře, protože i tak zde stále existuje spousta čtenářů, kteří nemají s Nesboem žádné zkušenosti. A co když tu bude právě Červenka, která se jim dostane do ruky jako první ze série? I tak se ale jedná o kvalitně napsanou detektivku, která sice neoplývá příliš vykreslenými postavami (i ten Hole jako by byl šedý a nevýrazný), ale dokáže zaujmout některými dramatickými momenty. Možná jsme od ní všichni prostě jenom čekali příliš…

70 %