Najbrt proti světu

Podotýkám, že nejsem expert na reklamu, PR, grafiku a logotypy, přesto se v daném tématu rád šťourám, zkoumám a pozoruji jej.

Nemohu si tedy nepovšimnout aféry kolem nového loga České televize vytvořeného designovým studiem Najbrt [stránky momentálně nedostupné, servery pravděpodobně nevydržely nápor návštěvníků; 19. 4. 2012 ~17:45]. Tu bych ostatně nemohl nepostřehnout ani kdyby mi byla reklama a propagace úplně ukradená.

Vzhledem ke kontextu ostatních prací studia mě napadá jediná otázka:

Co jste čekali? 

Podívejte se na ostatní práce od Najbrtu. Abstrakce, futurismus a jednoduché křivky. Minimalismus v praxi. A teď se podívejte na světové trendy. Jednoduché křivky, abstrakce, mnohoznačnost (logo letošní letní olympiády mluví za své), nadčasovost. Práce Najbrtu jsou přesně takové, aby odpovídaly světovým trendům.

Nevím, co se podle současných měřítek hodí pro veřejnoprávní televizi, ale vím, co se mně. jakožto průměrnému divákovi, bude líbit. Jednoduché logo mi evokuje původní červenomodré logo z doby před 10 lety, kdy pořady uváděl Saša Hemala. Retro? Proč ne? Vždyť retro frčí.

Najbrt se drží současné módy, což je pochopitelné. Navíc pro svůj výběr podává i smysluplné odůvodnění: "Prozkoumali jsme mnoho různých cest, než jsme došli k výslednému tvaru, který zachovává princip dvou částí tvaru obrazovky. Už to však nejsou písmena, ale dva abstraktní tvary. Jsme totiž přesvědčeni, že tento symbol není třeba číst, protože jej každý identifikuje a vizuálně si ho ztotožní s původní značkou." Jednoduše vzato vsadili na rozšířenost loga a značky a asociaci.

Současní komentátoři kritizují absenci "t" v logu nahrazeného symbolem spíše připomínajícím "D". Pokud si současní kritici myslí, že běžný reklamní subjekt si nedokáže asociovat nové logo s přes 50 let zavedenou značkou, chci být smutný.

Vše do sebe přesně zapadá. Česká televize chce logo, které bude logem. Najbrt sleduje poslední trendy.

Všichni prahnou po minimalismu a když se jim ho dostane, nedokáží ho pochopit. To je na víc než jeden facepalm. Haters gonna hate.

Zdroj: www.reflex.cz

Zdroj: www.font.cz

Ještě taková poznámka pod čarou. Všichni kritizují Najbrt. Ve skutečnosti na logu spolupracovali i kreativci z České televize a to v podílu 50:50. Just sayin'.

Muž, který se nelíbil & Obyčejná vražda

Dva kratší texty vzniklé za účelem školní přípravy. Mám potřebu tyhle věci publikovat. Stejně to tu nikdo nečte, tak co bych nemohl. 

Muž, který se nelíbil 

(děkuji Vám, Karle Čapku, mohu Vám tak říkat?)

Na tuhle práci jsem moc starý, pomyslel si a nastoupil do policejního auta a sešlápl plyn, jako by

chtěl ujet pernému policejnímu dni.

Ráno se vzbudil a den byl protkaný jemnými nitkami slunečních paprsků. Přesto, že nebylo

ještě ani šest, už bylo téměř dvacet stupňů. Meteorologové oznamovaly lámání teplotních

rekordů a on jim výjimečně věřil. Osprchoval se, uvařil si kávu a odešel do práce.

Věděl, co ho v práci čeká. Naštvaný šéf, přejetá stopařka, opuštěný automobil. Záhada

posledních dní. Už několik dní nevěděli, jak s případem hnout. Vše nasvědčovalo tomu, že

případ se stane dalším z pomníčků, neslavných vizitek kriminálních vyšetřovatelů, jinými slovy

se odloží a nejspíše nikdy nevyřeší. Včera se ale objevil nový svědek. On sám ho překřtil jako

muže, který se nelíbil. Měl v očích něco zvláštního. Při výpovědi uvedl, že viděl vraždu na

vlastní oči. Pachatel přejel stopařku, prorazil svodidla, sjel ze silnice, vystoupil z doutnajícího

vozu a utekl. Naneštěstí se vše událo za hustého deště, stopy byly tedy zakryté během několika

minut.

Snad intuice, tušení nebo pouhá náhoda zavedla inspektora do výslechové místnosti. Zůstala

tu po něm sklenice s vodou. Vzal ji do laboratoře a sejmul DNA slin. Porovnal s DNA pachatele.

Shoda. Muž, který se nelíbil, k tomu měl důvod.

Události vzaly rychlý spád. Policejní výjezd. Sirény. Rozčilené bušení na domovní dveře.

Otevřel rozespalý muž. Vrchní vyšetřovatel na něj zprudka udeřil. “Vrah jste vy,” oznámil mu

s ledovým klidem. “Snad abychom se na to posadili, konstáble,” v klidu odvětil usvědčený

vrah. “Nemohl jsem s tím dál žít,” smutně oznámil, “neměl jsem odvahu se ale přihlásit. Musel

jsem vám dát nějaké vodítko.” Nalil si sklenici vína. “Kolik mi to hodí, inspektore?” “Jste hlupák,

kdybyste se přiznal, dostal byste nanejvýš sedm let. Možná šest.” Oba se smutně usmáli a

chvíli slepě civěli do země. Ticho přerušil vrah: “Tak snad abychom šli, ne?”

zdroj: http://privatedetective.vn

Obyčejná vražda

Policejní sirény kvílely nad jejich hlavami. Oni se slepě řítili k nehodě. Měla to být obyčejná

nehoda. Nechal jsem si doma brýle. Je blbost jet na místo činu, kde máte hledat sebemenší

stopy, když nemáte brýle.

“Emi, mohl by ses podívat na tohle?” přitočil se ke mně jeden z mladších spolupracovníků. E-M-I. Pro ty, co mě neznáte. Jmenuji se Eman. Vážně. Nemůžu za to, ale jméno jsem si nevybral.

Snad infantilnost mojí matky, která mě porodila prakticky za pochodu při divadelním představení

Čekání na Godota. Což vlastně tak trochu zobrazuje můj dosavadní život. Čekám, nevím na co.

Ale o tom jsem vám říkat nechtěl.

Nehoda. Obyčejná nehoda. Zraněná žena. Nebo ne? Možná nehoda není zase tak moc

obyčejná. V autě jako by něco chybělo. Volant. Chybí volant. Jako první mi v mysli vytane obraz

připoutané ženy v bezvědomí jedoucí v neovladatelném autě. Proč auto nemá volant?

Statistika ukazuje, že ve třech čtvrtinách vražd žen je vrahem manžel. Prošetříme manžela.

Hraju zlého poldu. Užívám si roli. Sklenka s vodou se s řinčením rozbíjí o skleněnou stěnu

výslechové místnosti. Přiznává se. Zahýbala mu. Nedokázal se smířit s pocitem, že mu už

nepatří.

Možná to nakonec nebyla obyčejná nehoda. Rozhodně jste se ale vy všichni stali svědky

obyčejné vraždy.

Hodiny na radniční věži odbíjí druhou. Brýle jsem našel v kastlíku auta. Můj svět se rázem

zostřuje.