Card Hunter - dojmy

Když se dají do kupy geniální mozky, málokdy to dopadá špatně. Když se dají do kupy geniální nerdovské mozky, hroutí se vesmír a nerdstvu napříč světem vlhnou spodničky, či co to vlastně nosí místo pásů cudnosti. A já dlouho nic nenapsal, takže čtěte a buďte rádi, že to tu zatím nezavřeli.

Abych objasnil tu genialitu v CardHunter. Na její tvorbě se podíleli stejní lidé, jako na tvorbě kultovních her studia Irrational Games. Ano, přesně ti samí, kteří mají na svědomí takový Bioshock, či System Shock 2. Jmenovitě to jsou například Jonathan Chey, Joe McDonagh či Ben Lee. A o co že vůbec jde? Card Hunter patří k žánru zvanému jako RPCG - tedy Role Playing Card Game. Hra s typickými RPG prvky obohacená o herní mechanismy vyplývající z použití klasických kartiček tak, jak je známe třeba z Magic: The Gathering.

A nyní si k takovému konceptu přidejte nadsázku typickou pro výše zmíněné persony herní scény. Celá hra se odehrává v prostředí hráčů Dungeons & Dragons, hry u nás známé spíše jako Dračí doupě, či, chcete-li, dračák. Celé to vypadá děsně vtipně a příjemně (narozdíl od takového Unepic), na své si přijdou i hráči, kteří se s hrami podobného žánru nikdy blíže nesetkali.

Hra nedávno přešla z veřejné bety do finální podoby, byť s jistými porodními problémy - některým hráčům (třeba mně, ehm...) se nejde dostat dál než za první tutoriálovou adventuru. Na fóru však funguje brilantní technická podpora a veškeré problémy se okamžitě řeší. Abych tu jen nechválil a nepřechválil. Přechod z bety do hotové verze provází další nešvar a to kompletní vymazání postupu. Prozatím jsem nebyl participantem v tolika beta verzích, abych mohl tvrdit, jak moc (ne)ortodoxní postup přechodu to je, nicméně mým vymazleným postavám to rozhodně neprospělo.

Hra krom kampaně obsahuje i klasický PvP multiplayer, kde se s protihráčem utkáte na jedné mapě, tři postavy proti třem postavám. Postavy jsou, což je dle mého výborná volba, odlišné od postav, které používáte v single playerové kampani.

Jelikož článek má pouze zprostředkovat dojmy a celkovou atmosféru hry, ukončím ho zde. Více informací si ponechám do recenze na Battleforce.cz.

Mimochodem, musím připomínat, že to vše běží zdarma v prohlížeči?

Dark Shadows **

V poslední době mě nějak často potkávají filmy s Johny Deppem. Dobře, Temné stíny, nebo chcete-li Dark Shadows nepatří mezi jeho poslední filmy, nicméně mi tohle kombo Burtona a Deppa (potažmo Bonham Carter) chybělo. Takže co dělat, když v neděli večer vypnout proud, začne pršet a vy nemáte program? Dívat se na špatný filmy.

Dark Shadows je kombo breaker. Docela drastickým a ne zcela pokorným způsobem přerušuje éru burtonovsko-deppovské spolupráce. Nicméně za to, že je film tak špatný nemůže ani Burton, ani Johnny Depp. Burton zde ve svojí roli nezklamal a opět vytvořil originál svět, jehož pravidla a zákonitosti vyplývají z reálného světa, ale sem tam se objeví nějaká ta čarodějnice nebo upír. Případně obojí. Vizuál celého filmu je příjemně temný, část filmu odehrávající se v dávnější minulosti mi připomínala pohádkové zpracování Ďábelského holiče z Fleet Street.

Johnny Depp se projevil také ve svém lepším světle. Hraje upíra staré školy, který na slunci nematomorfuje do discokoule, ale začne se z něho kouřit. Deppovi se musí však přiznat, že v poslední době se dokáže stylizovat buď do role podivných asociálů (opět zde připomenu Ďábelského holiče) anebo dementa ala Jack Sparrow (anebo Tonto). Ve prospěch dementa, kterého mají lidi radši. Nicméně Depp nezklamal a předvedl standardní výkon (což však znamená, že se jeho výkon ničím neodlišuje od ostatních filmů, žádný herecký koncert nečekejte).

Co Temné stíny zabíjí je totálně brakovitý scénář. Seth Grahame-Smith vyniká především svojí konverzí Abrahama Lincolna do světa upírů, nebo spíše upírů do světa Abrahama Lincolna. Nakonec proč ne, sranda musí být a není jediný, Pride and Prejudice and Zombie mluví za vše a je to podstatně větší krávovina. Jestli se v Temných stínech snažil o pohled na upíří problematiku z druhé strany, to netuším, nicméně ať se snažil o cokoliv, dopadlo to dost špatně.

Co mě na scénáři tak štvalo? Především fakt, že pokládá více otázek než odpovědí. Chloe Mortenz se v jednom momentě promění ve vlkodlaka. Jen proto, aby se pokusila porazit hlavní záporačku, což se jí nepovede, omdlí a vůbec přidělává problémy. Vlkodlaci jsou i tak původci problémů. Ve filmu o nich není řeč. Vůbec. Do světa Temných stínů patří vampýři a magie, potažmo čarodějky. Najednou KabOom! a zjistíte, že na světě se pravděpodobně potuluje potvor mnohem více. V důsledku tohoto film nedrží konstantní hutnou temnou atmosféru, kterou by si celé téma zasluhovalo, ale spíše se tváří jako jemná rodinná komedie, která je zahalena do tajemného hávu burtonovské stylizace.

Film vychází ze stejnojmenného seriálu z roku 1967, jež se stylizací dost podobá Burtonovým prvním kraťasům. Navíc se film od seriálu v jistých nuancích odlišuje. Především na půl hodinovém prostoru dokázal vybudovat hutnou atmosféru, která není narušována dobovými hippies úlety, i když kopíruje dobu a situaci. Seriál z šedesátých let se dočkal ještě remaku na začátku devadesátých, konkrétně v roce 1991, nicméně s původním motivem si, stejně jako filmové zpracování, vůbec nezadá.

Film je příjemnou oddychovkou, od které však nečekejte tradiční burtonovské dobrodružství. Burton sice vidět je, nicméně pouze ve stylizaci a vizuálních orgiích. Oproti seriálové předloze film dost pokulhává a je spíše rodinným filmem na podobné večery bez proudu a důležitých plánů.

Alanizace hráčstva aneb comeback bubeníka

Pro začátek by bylo vhodné říci, že Alan Wake mi nijak nevadí, dokonce ho řadím ke svým nejoblíbenějším hrám, neboť jeho atmosféra mi přinesla mnoho okamžiků, kdy jsem staženými půlkami lámal židli. Nicméně...

V současnosti je takový trend... Jak to popsat. Zkrátka všude narážím na Alana Wakea. Začalo to nenápadným Humble Bundlem, kde jsem si Alana pořídil i já do své digitální sbírky. Pokračovalo to, tuším, GOGem (tuto časovou přímku nebrat, prosím, jako dogma, je to přeci nějaký ten čas), kde se Alan Wake začal distribuovat s podobnou cenou jako v Humble Bundlu (rozumějte pod sto vočí).

Nyní si Alan Wake prochází slevami na všech možných portálech a těžko říci, zda ho lidé stále kupují (v současnosti je za pár šupů na Steamu, takže kdo nemá, ať napraví).

Abych se dostal k pointě článku. Čím toto může být způsobeno? Možností se tu jeví několik:

a) lidé skutečně Alana Wakea pořád kupují (což se jeví jako nejpravděpodobnější varianta, nastupuje zde ale právě onen WTF?! moment, nad kterým se pozastavuji i já),

b) distributoři her napříč platformami, světadíly a jednotlivými státy se snaží oživit trend hororových her (což je trochu přitažené za vlasy, ale líbí se mi každý pokus a oživení tohoto subžánru, byť není Alan Wake klasická hororovka),

c) já jsem jenom paranoidní a ve skutečnosti žádná záplava Alanem Wakem neprobíhá.

Ad A. Pokud by skutečně pořád byl masový zájem o hry se spisovatelem Alanem Wakem, které vynikají maximálně svojí originalitou a to, že se mně líbí, není dáno jejich kvalitou, ale jejich nápadem (mám rád spisovatele, rsp. prolínání uměleckých směrů, kdekoliv a v jakékoliv míře), protože hra pro PC, jakožto konverze z konzole, je hratelná pouze silou vůle a k jejímu úspěšnému dovršení je zapotřebí mnoha kýblů s nervy.

Ad B. Oživení trendů hororových her je sice fajn, nicméně nechápu, proč by měly být hororovky oživovány, zejména pak Alanem Wakem. Kdo chce hororovku hrát, způsob si vždycky najde, říká známé přísloví. Nehledě na to, že Alan Wake svojí kvalitou spíše potenciální budoucí fandy survival žánru spíše odradí. (A pravděpodobnost, že by se mělo dít něco jako oživování her napříč distribučními sítěmi, se blíží nepříjemně blízko nule).

Ad C. Z výše zmíněných slov je patrné, že se mi to vše pravděpodobně pouze zdá, a žádná invaze spisovatelů s baterkou se nekoná. Berte to však jako možnost se se hrou seznámit, anžto je momentálně na Steamu v rámci Summersales za příjemných 2.79€ (s kartičkami navrch).

Abych ale nebyl za úplné vola, něčím jsem tenhle blog reinkarnovat musel, nehodlám se tedy dále věnovat povrchním sociálním tématům, ačkoliv mi před rokem přinesly mých pět minut slávy a pár tisíců shlédnutí blogu, ale budeme psát o hrách. A taky o filmech, knížkách  nebo seriálech.