čtvrtek 16. října 2014

Recenze knihy Přízrak (Jo Nesbø)



Kruh se nám pomalu ale jistě začíná uzavírat. Když nakladatelství Kniha ZLIN poprvé vydala severskou detektivku od Joa Nesbøho (tuším, že to byla Nemesis), nikdo netušil, co to spustí. Lavina, která se s touto první vlaštovkou utrhla byla neskutečná. Lidi šíleli po detektivkách ze severu a najednou se zdálo, že klasikům jako Agatha Christie odzvonilo. Na pultech se záhy začínali objevovat i další severští autoři, kteří představovali jak detektivky, tak i další literární žánry. Chce-li být Kniha ZLIN na něco pyšná, tak rozhodně na to, že probudila v českém čtenáři až fanatický zájem o Skandinávii. 

Jenže čeho je moc, toho je příliš. I Nesbø nepíše jenom výborné knížky, což se vzhledem ke kadenci, kterou svoje díla vydává, dá minimálně tušit. Stejně tomu tak je i u jemu podobných ze severu dovežených autorů. Začaly se objevovat první zlé jazyky, kteří navzdory veřejnému znelíbení se, Nesbøho nechválili ale, světe div se, dokonce kritizovali. 

Přízrak je v pořadí devátou a předposlední knihou o Harrym Holeovi. Věrný čtenář ví, že s Harrym jsme toho zažili již skutečně hodně. Procestovali půlku světa, zatkli, případně zabili, pár lumpů a právo si vždycky tak nějak ohnuli podle svého. Nyní Harry Hole přilétá do Osla, do něhož se nechtěl již nikdy vrátit, aby čelil případu, který se mu dostane pod kůži možná více, než by chtěl. 

Každá Nesbøva kniha si bere na paškál jedno téma kriminálního podsvětí. Obchod se zbraněmi, nájemné vraždy, kuplířství. Je to schéma, které Nesbøvi zaručuje, že nebude vykrádat sám sebe. Téma dostatečně zvýrazní, aby nebylo překryto dílčími motivy a zároveň se tak mohlo říct, že se jedná o jakési morální poselství (Lidi, nezabíjejte lidi.). I přes svoji zdánlivou vágnost to ovšem funguje. V případě Přízraku si bere na paškál drogy a vůbec drogové podsvětí Osla. Nakolik je Nesbø se skutečnými poměry v Oslu seznámen, se můžeme pouze domnívat. Celé příběhové pozadí je ale podáno přesvědčivě a bez velkých logických mezer. 

V případě Přízraku ovšem jakoby se Nesbø vzdal zavedeného schématu, v němž má hlavní téma zvýrazněné vedlejšími motivy, a hlavní téma jakoby občas přikrýval právě oněmi motivy. Vzhledem k celkovému příběhovému pozadí, které musí mít v případě Přízraku čtenář načtené, jinak mu unikne velká část knihy, není náhoda, že je to právě přikryto motivy z osobního života Harryho. Stále ovšem nesmíme zapomenout, že Nesbø je geniální právě ve vyprávění příběhů a tvorbě zápletek. Osobní život a drogové podsvětí tak do sebe zaplete poměrně nečekaným způsobem. Nakonec proč ne, je třeba si uvědomit, že postavy stárnou a dospívají.

Nesbø zde ovšem nevypráví pouze příběh Harryho Holea. Pro severskou detektivku typické flashbacky jsou zde podávány monologicky umírajícím postřeleným mladíkem. Ten v ich-formě sumíruje zápletku v momentech před tím, než Hole dorazil do Osla. Vedle mladíka se na počátku každé z pěti částí objevují i úvody, které sledují počínání krysy, které mrtvé tělo zahradilo přístup do nory, v níž má svoje hladově pištící mláďata. Krysa celý román působí absurdně, nakonec však vygraduje do naprosto nečekaného konce. 

Ostatně závěr knihy patří k těm nejlepším, jaké Nesbø v celé své holeovské sérii předvedl. Využívá zde typicky seriálový cliffhanger a v tomto případě tak mocný, že pokud sledujete Holeovy příběhy již od prvního dílu, budete chtít, aby do Vánoc v Čechách vyšel i poslední díl série - Policie. 

Přízrak není nejlepší kniha ze série. Rozhodně se nemůže rovnat thrillerovým kvalitám Sněhuláka či Nemesis. I tak ale napravuje posledními díly trochu pošramocenou pověst Nesbøvých detektivek. Autor nepřehrává žádný magnificientní návrat Holea do Osla, ale rozehrává působivé komorní drama, které zahýbá jak Holeovým osobním životem, tak i Osloským podsvětím.