Pieta jako způsob reklamy?

Původně jsem se chtěl jakýmkoli svým veřejným názorům na Havla a především na jeho nedávný skon vyhnout, nicméně nedá mi to a já si tak musím veřejně uplivnout nad smutným trendem posledních dní.

Obchody, restaurace a další veřejné instituce se předvádí v tom, kdo uctí památku zemřelého ex-prezidente lépe a co především, absurdněji a trapněji. Vánoční ozdoby tedy vystřídaly temné stuhy (za povšimnutí mimo jiné stojí, že ta stuha je v 90% stejný stock obrázek, jenom v černé barvě = žádná kreativní invence) a místo padajícího sněhu a světýlek tak sledujeme vesměs černobílé stránky.

Sám sebe se ptám proč tomu tak je a proč weby, které s osobou Havla prakticky nemají co do činění se křečovitě drží nepovinného státního smutku. Odpověď? Reklama. Nevím, čí perverzní nápad bylo to, že čím černější a smutečněji naladěný web je, tím větší potenciální zákaznická úspěšnost, ale z piety se tím rozhodnutím rázem stala masová reklamní akce. 

A já říkám, že je mi z toho nablití. Respektuji pietu, soucítím s rodinou Havla a cením si přínosu jeho osoby v rámci demokracie v České republice a v celém východním bloku vůbec. Hluboce se klaním před touto personou a panem prezidentem. Ale doteď jsem to dělal tiše, v soukromí. Decentně a pietně, protože pieta znamená především respekt a pokoru a ta se černobílými weby koupit nedá a dosáhnout jí jimi nelze. 

Líbí se mi a jsem vděčný za decentní vyjádření smutku ze strany České spořitelny, má tím u mě malé plus a v tuto chvíli jsem rád, že jejím klientem. Líbila se mi spontánní celosvětová reakce na smrt Václava Havla na Twitteru (hashtag #vaclavhavel se na pár hodin dostal i do Trending Topics). A navzdory všemu co jsem zatím řekl se mi líbí i reakce HBO Comedy, která v době státního smutku definitivně zastavila svoje vysílání. 

Nelíbí se mi otřesné webové paskvily křečovitě se držící současného smutného trendu, nelíbí se mi nařízení některých škol v rámci rušení školních besídek (proč prostě jen nezačít besídku minutou ticha?), nelíbí se mi umělá prohlášení a nesmyslná vyjádření veřejných podniků, viz výše, ze kterých doslova řve: "Tady držíme státní smutek, sem se pojďte přežrat, dejte si u toho pět dvanáctek, ale hlavně decentně, prosím, hlavně decentně!". 

                      

Kdy to skončí? Osobně doufám, že brzy, rozum mi  však říká, že ještě minimálně týden budeme v televizi místo vánoční atmosféry nasávat atmosféru smuteční. Do trafik a obchodů se počínaje dneškem začnou dostávat narychlo sepsané speciální vydání časopisů věnované Havlovi, které na jeho osobu nahlížejí každý  jinak, ale zároveň nepřichází s ničím novým. A v lednu se, prosím, připravme na vlnu bulváru, cupující na kousky Dagmar a její rodinu, která se bude hádat a soudit o dědictví a pohybovat se na okraji osobní psychické krize. 

To by bylo asi vše. A příští rok snad už zase se sněhovými vločkami a weby hrajícími vánoční koledy. ;-)