Nikoliv blogování obecně. Blogovat mě baví a i když jsem se v posledních pár měsících přesunul na Lidé, čtěte!, tak mám v hlavě pár myšlenek, které časem zveřejním. Jen na to zatím není čas.
Problém je právě v tom přesunu. Když chci napsat něco na téma hudby, napíšu journal na last.fm. Pokud chci napsat něco o knihách a čtenářství, stejně dobře mi poslouží GoodReads a BookFan. Něco osobního? Využiji poznámky na Facebooku, kde si můžu nastavit i možnosti sdílení. Na kratší myšlenky tu mám pak Twitter, v jádru mající právě sloužit k mikroblogování.
Ostatně, čtenářům svých článků se v případě klasického blogu nezavděčíte nikdo stoprocentně. Ten má rád to, a ten zase ono. A přiznejme si to, jeden špatně pochopený článek - a to nejen v té úvahové formě, ale především ve formě špatné cílové skupiny - vám může čtenáře nenávratně odehnat.
Proč bych měl tedy živit vlastní blog, u kterého musím nahánět návštěvnost, aby moje plody vůbec někdo četl, případně i platit doménu? Sám si nedokážu odpovědět. Snad nějaká nevysvětlitelná grafomanská anomálie, či nahánění ega, kdy má blog sloužit jako vlastní vizitka a propagace. (Jako webová vizitka se však může úspěšně použít flavors.me nebo about.me. Obě dvě služby podporují vlastní domény.)
Jsem líný myslet, nebudu tu tedy hledat řešení a domněnky, proč tomu tak je. Snad lidi o “blogovacích” službách sociálních sítí nevědí a proto blogují na svých vlastních bložíncích. Možná, a to je pravděpodobnější, neví o samotných sociálních sítích. A jak je to s vámi? Blogujete klasicky nebo své výplody sdělujete přímo cílové skupině?
Problém je právě v tom přesunu. Když chci napsat něco na téma hudby, napíšu journal na last.fm. Pokud chci napsat něco o knihách a čtenářství, stejně dobře mi poslouží GoodReads a BookFan. Něco osobního? Využiji poznámky na Facebooku, kde si můžu nastavit i možnosti sdílení. Na kratší myšlenky tu mám pak Twitter, v jádru mající právě sloužit k mikroblogování.
Ostatně, čtenářům svých článků se v případě klasického blogu nezavděčíte nikdo stoprocentně. Ten má rád to, a ten zase ono. A přiznejme si to, jeden špatně pochopený článek - a to nejen v té úvahové formě, ale především ve formě špatné cílové skupiny - vám může čtenáře nenávratně odehnat.
Proč bych měl tedy živit vlastní blog, u kterého musím nahánět návštěvnost, aby moje plody vůbec někdo četl, případně i platit doménu? Sám si nedokážu odpovědět. Snad nějaká nevysvětlitelná grafomanská anomálie, či nahánění ega, kdy má blog sloužit jako vlastní vizitka a propagace. (Jako webová vizitka se však může úspěšně použít flavors.me nebo about.me. Obě dvě služby podporují vlastní domény.)
Jsem líný myslet, nebudu tu tedy hledat řešení a domněnky, proč tomu tak je. Snad lidi o “blogovacích” službách sociálních sítí nevědí a proto blogují na svých vlastních bložíncích. Možná, a to je pravděpodobnější, neví o samotných sociálních sítích. A jak je to s vámi? Blogujete klasicky nebo své výplody sdělujete přímo cílové skupině?
Drobit své názory na různé služby? Kdepak, komplexně je sdružovat pod svou střechu. Pak možná se dá krátce shrnout dojem z knížky, filmu a odkázat na celý článek na blogu. Blogování někoho přestávalo bavit a končí s tím lidi i dnes. Sám přemýšlím, jak jej zlepšit (obměnit), ale sdělování poznatků tu zůstane na vždy a blog je pro mě jasným cílem, kam tyto věty směřovat.
OdpovědětVymazat