Tímto ublognutím fakticky reaguji na kritický článek Petra Vojtěcha. S dovolením zrekapituluji nejdůležitější body jeho článku. Bedikkovi (autorův nick) vadí slabá kvalita článků na webových plátcích a to především po stránce faktické. Dále se zabývá anonymitou článků, kdy se redaktor schovává za redakci. Nakonec vlastně shrnuje tím, že je jedno, zda je článek kvalitní nebo nekvalitní, důležité je, že čtenář přijde na web a klikne na reklamu.
Nevím, která webová média se autorovi při psaní článku vybavovala, nicméně já se pokusím trochu generalizovat, i když to moc dobře nejde. Na jednu stranu budu webové portály ospravedlňovat, na druhou stranu budu trochu plivat na neotevřenost klasických médií.
Je nutno si přiznat, že většina webových plátků je tvořena mladými lidmi, nejčastěji do nich přispívají studenti vysokých a středních škol a fungují na dobrovolné práci všech zúčastněných, které to baví a možná chtějí nasbírat zkušenosti s prací v redakci, dotahovaním deadlinů, prací na čas a na zadané téma, pro svůj budoucí redaktorský život (což mě přivádí na myšlenku, že za deset let bude trh práce pisálky přesycen, o tom ale jindy, možná...). Práci dělají zadarmo a z vlastní iniciativy. Psaní je neživí, alespoň prozatím, a tak k tomu všemu musí zvládat školu nebo práci. Je tedy pochopitelné, že sem tam něco uteče. Je to špatně, je to chyba, ale těmi se člověk učí a napsat komentář s upozorněním nikoho nic nestojí. (Rozdíl je však, pokud je autor článku úplný debil, viz připojovaný článek o launch party Zaklínače 2 z TopZinu, to pak nemá autor v žurnalistice co dělat.)
Studenti, nebo jak Petr Vojtěch psal, děti, by rádi psali do velkých médií a plátků, ať třeba krátké sloupky. Někteří dokonce došli tak daleko, že psali s žádostí o spolupráci, třeba i zadarmo, někteří dokonce přidali i stručný životopis. Jaké pak bylo zklamání, když se jim od médií dostalo zamítnutí a to v lepším případě. Mně osobně ve většině případů nepřišla ani odpověď - psal jsem do několika novin a časopisů v intervalu asi posledních pěti let, můj asi největší úspěch bylo otištění mého dopisu v jednom dnes již nevycházejícím hudebním časopise. U velkých médií nám to tedy nevyšlo, vracíme se zpět ke kořenům, do našeho rodného webového magazínu.
Anonymita jednotlivých článků je smutná, mně samotnému dost vadí a omezuje mě ve vyhledávání dalších článků od autora. To je ovšem ale problém celé redakce, jejíž vedení by si mělo uvědomit, že jsou to právě autoři článků, kteří jejich nápad drží nad vodou. Měli by jim tak zprostředkovat trochu vlastní propagace a vytvoření profilu v redakčním systému je to nejmenší. Mojí vlastní preferencí jsou vizitky a krátké popisky u článků. Kde jinde by se měli redaktoři zviditelnit, když ne u svých článků?
Nakonec je tu ona reklama, která bedikkovi vadí stejně tak jako mě, ale kde dnes reklama není? Nakonec, pro magazíny je to jediný způsob výdělku pro zaplacení domény, hostingu a dalších výloh (propagace, vlastní reklama, …). Pokud někomu hodně vadí, může použít AdBlock, většina lidí si ale dnes už stejně vypěstovala jakousi reklamní slepotu, takže reklamy stejně přehlíží (pokud ovšem nejde o zrůdnosti, které na vás vyskočí po najetí myši, to je fuj!).
Dejme tedy mladým redaktorům prostor, vložme do nich svoje naděje a buďme shovívaví. Nakonec i my kritici nejsme o moc starší než oni.
Děkuji za odpověď :)
OdpovědětVymazatJá bych jen připojil, že mi reklama nevadí. Vadí mi ten přístup, kdy po kliku na článek dostane magazín point k návštěvnosti a to mu vlastně stačí. Pokud pak klikne někdo na reklamu, která se zobrazuje, tak je to bonus navíc. Samozřejmě chápu, že soukromá média na reklamě žijí a nic proti tomu nemám.